Naše váha
Dneska jsem si jednoduše řekla: A dost! Končím s tím, že si hlídám každé kilo a cítím se provinile za každou nezdravou věc, kterou jsem snědla. Určitě nejsem jediná, kdo to tak má, ale mě už to opravdu unavuje. Neříkám tu, že začnu jíst kilogramy nezdravého jídla a litry nezdravého pití denně a přestanu cvičit, to ne. Jen už nechci žít tak, jako doposud. Jedna sladkost přeci mé váze neuškodí a sem tam nějaká Kofola také ne...
Do šesté třídy jsem se měla opravdu ráda, líbila jsem se sama sobě, připadala jsem si krásná a hubená, ale gymnáziem to všechno skočilo. Trochu se mi změnily křivky, už jsem nebyla ta malá holčička - narostly mi boky, prsa a docela se mi zvětšil zadek. Neřekla bych, že jsem byla tlustá, jen jsem se změnila a lidé v mém okolí to zaznamenali.
Začátkem sedmé třídy se mi pár kluků začalo posmívat kvůli tomu, že jsem něco málo přibrala a já jsem se pomalu začala uzavírat do sebe. Přestala jsem se sama sobě líbit, naprosto jsem ztratila své sebevědomí a stal se ze mě člověk, který se mi opravdu nelíbil. Chtěla jsem být jako ty krásné hubené dívky, které jsem potkávala na ulicích a především viděla na sociálních sítích a tak jsem ve svých dvanácti letech začala cvičit jak šílená a začala jsem si počítat kalorie. Dokonce jsem se začala i malovat. Když se za tím teď ohlédnu, připadá mi to strašné a to hlavně kvůli tomu, že jsem byla ještě malé dítě.
U nás ve třídě máme jednoho nejmenovaného kluka, který mi dlouhodobě podrážel sebevědomí - ať už to bylo kvůli vzhledu nebo povaze. Mělo s ním problém hodně lidí a já jsem byla tak hloupá, že jsem si to, co o mně říkal brala osobně. V té době jsem byla přímo nešťastná, měla jsem deprese a stále jsem se snažila hubnout.
Vše se změnilo až okolo mých čtrnáctých narozenin kdy jsem se rozhodla, že se budu mít ráda taková, jaká jsem. Od té doby se snažím nebrat si moc věcí osobně, i když to občas opravdu nejde a také se pokouším najít své ztracené sebevědomí. Nejde to zrovna jednoduše, ale krůček po krůčku ho nacházím.
Mé nejlepší kamarádce bude za týden třináct let. Beru jí jako svou mladší sestřičku a mám prostě potřebu jí chránit. Vím, že si také prochází obdobím, kdy řeší svou váhu a tak se snažím jí co nejčastěji připomínat, že je krásná, protože opravdu je a nechci, aby se s jejím sebevědomím stalo to, co s mým.
Sice pozdě, ale přeci jen mi došlo, že nezáleží na naší váze, protože každá dívka je krásná a jedinečná. Měli bychom si sebe samotných vážit a mít se rády. Naše tělo je náš kamarád a svému kamarádovi byste přeci neřekli, že je ošklivý...
9 komentářů
Je to jen blbý číslo! :)
OdpovědětVymazatPřesně tak :)
VymazatČlovek si musí život užívať a neriešiť každý gram :) Pochopila som to len pred pár rokmi :)
OdpovědětVymazatmy blog : THE COLORFUL THOUGHTS
Svatá pravda :)
VymazatJsem ráda, že jsi na to přišla takhle brzo :).
OdpovědětVymazatVěř mi že já také :)
VymazatOno je to asi take obdobie, ze clovek zacne chudnut pocitat kalore a vsetky tieto blbosti, ale myslim, ze ked su spravny ludia navokol tak z toho kazdy vyrastie :)
OdpovědětVymazatTak si to myslím :)
VymazatWau!! Je to škoda, že se lidé nemají kvůli takové blbosti rádi. Napsala jsi to moc hezky :)
OdpovědětVymazat