Proč začít řešit vysokou školu co nejdříve?
Nedávno jsem se bavila se svým nejlepším kamarádem, který je letos ve třeťáku, a ptala jsem se ho, jakou vysokou školu by chtěl studovat. Hrozně mě překvapila jeho odpověď, že stále neví. Já jsem mladší než on a mám alespoň napůl rozhodnuto, co bych v životě chtěla dělat.
Podle mě je hodně důležité rozhodnout se brzy, na jakou vysokou školu jít, protože tím pádem se vám naskytne mnohem více času na to pozvolna se připravovat. Na jedné ze škol, na kterou bych chtěla (UK - obor žurnalistika), se přijímací zkoušky skládají mimo jiné i z testu, jaký máte všeobecný přehled a buďme upřímní, všeobecný přehled nelze získat jen tak ze dne na den, člověk se musí už minimálně od prváku zajímat o světovou politiku a tak dále.
Jako další by mě bavilo věnovat se právu, na což je také těžké se připravit během pár měsíců, takže čím dříve jste rozhodnutí, tím větší výhodu máte.
Výborná stránka je podle mě Jobs.cz, kde si můžete zdarma udělat test, který vám ukáže, jaký studijní typ jste a jakému oboru byste se měli v budoucnu věnovat.
Odkaz ZDE
Já jsem byla vždy hodně ambiciózní a nebála jsem se klást si vysoké cíle (typický Kozoroh no), proto se na vysokou školu připravuji pomalu od školky. V poslední době už ale není zase tak velký problém se na nějakou vysokou školu dostat, ale spíše se na ní udržet a později si v daném oboru najít zaměstnání. Můj bratránek má vystudovaná práva v Olomouci a nyní dělá překladatele, moje mamka má vystudovanou VŠE a teď učí u nás na škole, což vlastně nikdy dělat nechtěla.
Nikdy nevíme, kam nás život pošle a v jaké situaci se ocitneme, ale vždy je dobré mít nějakou představu a ambice o tom, čemu bychom se rádi věnovali.
11 komentářů
Napůl souhlasím, protože jsem na tu žurnalistiku původně také chtěla a pak tam nešla, protože jsem nebyla schopna časově zvládout přípravu. Na druhou stranu jsem věděla, že kromě žurnalistiky chci studovat fotografii, chystala se na to a až během těch přijímaček a návštěvy školy vlastně zjistila, že to studovat nechci. Což bylo asi tak uprostřed maturitního ročníku. Takže jsem se tak nějak z ničeho (na základě toho, co mi ve škole šlo nejvíce) rozhodla jít na chemickou školu a jsem tu spokojená. A od té doby, co dělám ještě pedagogickou nástavbu, vím, že by mě ta žurnalistika tolik nebavila. Takže někdy i ten časový stres může člověka dostat někam, kde mu bude dobře :)
OdpovědětVymazatTo je pravda :) samozřejmě, že se může stát, že se na poslední chvíli rozhodneš a dopadne to skvěle :), ale já bych z toho měla trochu strach :D
Vymazatpekne napísané, no niekedy trvá než človek zistí, kam skutčne chce ísť a čo robiť, možno po roku žurnalistiky zistíš že to nieje pre teba :) každopádne držím palce aby si sa dostala tam kam chceš :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju :)
VymazatJa neustále rozmýšľam, na akú vysokú pôjdem, aj keď mám na to ešte rok čas. Chcem sa venovať najmä niečomu, čo ma bude baviť a čo chcem robiť aj v živote, tak hádam sa rozhodnem správne, keď nastane ten čas:)
OdpovědětVymazatGiveaway o balíček produktov v hodnote 100€
Tak ať Ti vše vyjde! :)
VymazatPsychologie, žurnalistika a zdravotnictví jsou nejtěžší obory k dostání, ale také ke studování..Sama studuju Audiovizuální tvorbu a další rok bych si chtěla přidat dálkové studium žurnalistiky, tak uvidíme :)
OdpovědětVymazatwww.littlepieceofmyhappiness.blogspot.com
Hodně štěstí do budoucna :)
VymazatJá jsem měla v prváku a druháku jasno.
OdpovědětVymazatPak jsem začala objevovat, že existují i jiné obory než Učitelství pro 1. st. ZŠ.
V páťáku jsem měla hromadu možností. Chtěla jsem všechno, nedokázala jsem si vybrat. Učitelství jsem odsouvala.
V šesťáku jsem začala být zoufalá, už šlo do tuhého. Za půl roku mám odevzdat přihlášky? Za čtyři měsíce? Za dva? Za měsíc? Za týden?
A tak jsem podala jednu jedinou. Na to, na co jsem myslela už kdysi dávno.
Teď jsem ve druhém ročníku a když pracuji s dětmi, vím, že je to správně.
Asi máš pravdu, bylo by lepší si to rozmyslet dřív... ale člověk nikdy neví, kam ho osud zanese. :)
Ty jo :), tak hlavně že jsi se rozhodla správně :)
VymazatZávidím ti, že už víš, alespoň přibližně, čím se chceš živit. Pořád to nevím. Teď mě baví tohle, ale třeba za rok mě to už bavit nebude. A obráceně. Jsem pořád zmatená a štve mě to. Opravdu ti to závidím. :(
OdpovědětVymazat